Tak takhle Dál NE! Akvabely...

Jsem divadelně zhýčkán...(Já)
Aby ne, když tak často (a rád) chodím do oné budovy, kde v kukátkovém prostoru sleduji nejeden příběh. A právě proto, že jsem zhýčkán tolika inscenacemi, se mi už moc často nestává, že bych u nějakého představení udělal OH, či by mi ukápla slza. Už dlouho sem nezažil pocit originality a dobrých hereckých výkonů...(naposledy u ostravských Polaroidů). Jak překvapivé právě pro mě bylo představení Akvabely Klicperova Divadla v Hradci.
Až tohle uvidíte, uděláte OH...věřte mi :)

Divadelní hru Davida Drábka z roku 2003 si pod taktovku vzal režisér Vladimír Morávek (netřeba říkat, znělé jméno), který použil naprosto originální přistup...
Celé představení vede narativně konferenciér, který přímo čte ze scénáře(!!!OMG jiní by za tento odsouzeníhodný přístup popravovali, tady to skvěle funguje).
Hlavními hrdiny jsou tři přátelé: bisexuální Kajetán, jenž má problémy sám se sebou, pracuje jako televizní bavič, Pavel: vysokoškolský profesor, nejspíš komunista, který velice odsuzuje současnou pop-kulturu, a Filip, jednoduchý, přemýšlivý mladý muž, co má jednoduše rád vodu a svoji babičku. Dále se setkáme s Kajetánovou přítelkyní Editou, jenž prahne po slávě, Kajetánovým milencem Ivanem a Ivanovým milencem Radkem, Pavlovou ženou Markétou a jejich synem, který by hrozně rád šel do kina. Korunu těmto bizarním postavám nasazuje zpívající učitelka Magda.(všechny herecké role-babičku, Editu, Markétu a Magdu hraje báječná Pavla Tomicová).
Všichni tři hlavní hrdinové se scházejí při trénincích synchronního plavání...proto Akvabely.
Celkové snovosti celého představení nahrává samotný scénář, ve kterém se to hemží anděly a dušemi vnitřních orgánů...
Velkou roli také hraje hudba Michala Pavlíčka a scéna Martina Chocholouška.
Chcete-li pocítit pravou „divadelní“ husí kůži, zajeďte si do Hradce ! Až vyjdete před divadlo...uděláte OH.

Tak takhle dál Ano! Chceme další OH představení...
(já tomu stejně hovno rozumím, takže co)