Eště jednou Cirque du Soleil

Scéna z mého nejoblíbenějšího představení Varekai...
Anděl padá z nebes (poslouchejte tu hudbu)

Cirque Du Soleil v naší domovině!

Ano...konečně sme se dočkali...
Děkujeme...
Jedna z nejznámější, nejlepších, nejkrásnějších, nejdokonalejších, nejsehranějších, nejumělečtějších cirkusových souborů z celého světa přijíždí do České Republiky. Vezou k nám své nejnovější na hudbě založené představení Delirium, které slibuje 36 artistů, hudebníků, herců, tanečníků...
Celá show je založená na multimediální bázi a je...na rozdíl od jiných představení zcela bez příběhu, což je škoda, protože Varekai nebo Drallion mají dokonalé příběhy. I tak to ovšem stojí za zhlédnutí.

Já bych i šel...jenže drazí umělci jsou příliš drazí...
Ceny vstupného:vstupenky k sezení za 1 750 Kč (Platinum), 1 550 Kč (Gold), 1 390 Kč (Silver), 1 290 Kč (Floor), 1 590 Kč a 1 490 Kč (1. patro), 1 090 Kč a 1 050 Kč (4. patro)
cože je kura fix nemalá částka pro chudého, sexem si vydělávajícího študáka.
Cirque du soleil je sice nejznámější, nejlepších, nejkrásnějších, nejdokonalejších, nejsehranějších, nejumělečtějších, ale bohuel, je taky nejdražší...

Kdybyste mě hledali jdu do Berouska, tam chtěj jen stopáďo...

Tak takhle Dál NE! Akvabely...

Jsem divadelně zhýčkán...(Já)
Aby ne, když tak často (a rád) chodím do oné budovy, kde v kukátkovém prostoru sleduji nejeden příběh. A právě proto, že jsem zhýčkán tolika inscenacemi, se mi už moc často nestává, že bych u nějakého představení udělal OH, či by mi ukápla slza. Už dlouho sem nezažil pocit originality a dobrých hereckých výkonů...(naposledy u ostravských Polaroidů). Jak překvapivé právě pro mě bylo představení Akvabely Klicperova Divadla v Hradci.
Až tohle uvidíte, uděláte OH...věřte mi :)

Divadelní hru Davida Drábka z roku 2003 si pod taktovku vzal režisér Vladimír Morávek (netřeba říkat, znělé jméno), který použil naprosto originální přistup...
Celé představení vede narativně konferenciér, který přímo čte ze scénáře(!!!OMG jiní by za tento odsouzeníhodný přístup popravovali, tady to skvěle funguje).
Hlavními hrdiny jsou tři přátelé: bisexuální Kajetán, jenž má problémy sám se sebou, pracuje jako televizní bavič, Pavel: vysokoškolský profesor, nejspíš komunista, který velice odsuzuje současnou pop-kulturu, a Filip, jednoduchý, přemýšlivý mladý muž, co má jednoduše rád vodu a svoji babičku. Dále se setkáme s Kajetánovou přítelkyní Editou, jenž prahne po slávě, Kajetánovým milencem Ivanem a Ivanovým milencem Radkem, Pavlovou ženou Markétou a jejich synem, který by hrozně rád šel do kina. Korunu těmto bizarním postavám nasazuje zpívající učitelka Magda.(všechny herecké role-babičku, Editu, Markétu a Magdu hraje báječná Pavla Tomicová).
Všichni tři hlavní hrdinové se scházejí při trénincích synchronního plavání...proto Akvabely.
Celkové snovosti celého představení nahrává samotný scénář, ve kterém se to hemží anděly a dušemi vnitřních orgánů...
Velkou roli také hraje hudba Michala Pavlíčka a scéna Martina Chocholouška.
Chcete-li pocítit pravou „divadelní“ husí kůži, zajeďte si do Hradce ! Až vyjdete před divadlo...uděláte OH.

Tak takhle dál Ano! Chceme další OH představení...
(já tomu stejně hovno rozumím, takže co)

Help...I needuju somebody

Prosím hilfe, sháním soundtrack k filmu Inladn Empire...Vím že tento blog nikdo nečte, ale už je mi to kura jedno...dělám cokoliv jestli mi to někdo najde...
Kromě nuceného spolykání...vařené mrkve (i já mám sebeúctu)

Jak vznikl nick vatiell

Tu se mi jednou dostala do rukou hra Silent Hill 3. Hra mě naprosto uchvátila a já ji hrál furt a furt. Stal jsem se jí natolik posedlý, že jsem si dokonce  (jako správný homouš)
koupil kudlu, kdybych jakože potkal nějaké to stvoření z pekla (to byla jen záminka, já si doopravdy kudlu přál už od sedmi let, kdy sem dostal pouhou rybičku).
V té hře se vyskytovala postava...inu postava spíš monstrum, nebo chte-li záporák jménem Valtiel. Ale to, že se tak jmenuje se v té hře nedozvíte...našel jsem si to na vševědoucím internetu. Jenže sem si to (jako správná buzna) ve spěchu přečetl špatně a začal jsem se tak prezentovat. Nejsem Valtiel ale Vatiell
Brej den, jsem Nick...Nick Vatiell

Ergo Proxy - Další filozofická anime

Teprve sem to načal, ale vypadát  to dobře, atmosferická sci-fi z budoucnosti...
Později dám vědet co a jak. Zatím je to dobrý, jen dofám že to nezkurví jako třeba Lain...

Project Zero...fotky ze záhrobí

Si to představte...
Jdete na půdu, s tím že, najdete nějaké dědečkovo porno z třicátých let (už jenom ta představa...chehehe) a místo fotek hambatých žen plných tvarů najdete jen starý fotoaparát. Fakt úlovek. Pak vás ale napadne ještě lepší nápad...uděláte si hambaté fotky samy! A rovnou tím foťákem, bude sranda. Ovšem když vyfotíte svojí mladou, na fotce je s ní ještě nějaký jiný průhledný maník. A teď co? Udělat scénu, či pořádně fotku prozkoumat a zjistit, že se jedná o ducha (který ovšem furt vaši holku očumuje, takže scénu můžete udělat dodatečně). Do ruky se vám totiž dostala takzvaná Camera Obscura, zařízení, které umí vyfotit a tak také vymítit ducha. Bájo....a jde se fotiti...(tento příběh je naprosto smyšlený, žádné porno není ani holka není, sem gay...)


Podle skutečné události
Tak a máte základní informace o sérii project zero. V japonsku a americe známo jako Fatal Frame (nevím proč se v evropě tomotu skvostu říká Project zero, možná kvůli spojitosti s Blair witch project, filmem, kterým se autoři hry taktéž inspirovaly).
Do této doby vyšly zatí tři díly. V každém díle dostanete do ruky onen magický foťák a hurá do kariéry profesionálního fotografa. Žádné zbraně, většinou hrajete za křehké ženy, které by zbraň ani neunesly. Příběh se taky vždycky točí kolem japonských rituálů a odehrává se v japonských realiích. Nebojím se říct, že Project zero je ta nejděsivější hra co jsem kdy hrál. Tvůrci tvrdí (cheh...to zní dobře: tvůrci trdí:-) , že první a druhý díl je navíc založen podle skutečných událostí. Trochu sem tedy pátral a všechno se dovíte, nebojte.
Pojďme zadělat do kalhot.

Zdroje aneb odkud tvůrci čerpali
Stačí když si zahrajete alespoň jednu z dílu a hned je vám jasné odkud tvůrci čerpali. Duch se trhanými pohyby dostává k obrazovce a vy čekaté na chvíli, kdy jej blejsknout. Už už to vypadá, že snad rovnou vyleze z televize. Je to hned jasné (Kruh, Nenávist). Dokonce sám režisér dvou prvních dílu Fatal frame to přiznal. Navíc se tvůrci nebáli zajít až tak daleko, že ve druhém díle (Project Zero: Crimson Butterflie) si na vás zuby brousí dlouhovlasá holka co za dávivých zvuků vylízá (vylezá...vylízá zní moc sexisticky) ze staré studny. Každý fanda japonských hororů hned ví.

Herní mechanismy
Hra se celkově podobá hrám jako Resi či Silent. Kamera je z úhlu pohledu třetí osoby. Ovšem když se objeví ona spirituální děsivost, kterou je třeba vyfotit, přepnete si do hledáčku foťáku, což pohled první osoby a boj může začít. Musíte počkat až se duch přiblíži natolik aby se kamera nabila. Pak si ducha dostanente do hledáčku a stisknete spoušť.A je to, duche je mrtev...(che to je divný...duch je mrtev). Samozřejmě to není tak jednoduché. Jsou taky různe druhy filmů, které mají na duchy různé efekty. Sbíráte magické kameny, kterými si fotoaparát upravujete (po vzoru RPGček). Jinak je to jak jsem psal: adventurní záležitost. Hledáte klíče, fotíte duchy a všeobecně se bojíte...dokonalé.

O mně aneb Vatiellův Živote-Piš

Dne 4.6. 87 roku byl Vatiell vystrkán análním otvorem Paní Boženy (později jeho matky či také Boží Boženky). A pak začala ta rutina...
Mladší bratr, starší sestra (blondýna, co osbě tvrdí, že je prudce inteligentní), jistý muž, jménem otec a Boží Božena...toť byly lidé, s kterými se nejčastěji stýkal. Chodil do školky, kde nezlobil, do školy, kde také nezlobil a bavil se pouze z děvčaty, do střední školy, kde už vůbec nezlobil a bavil se pouze s děvčaty, protože na pedagogické škole moc chlapců nebylo (a jestli ano, nebyli to chlapci, nýbrž děvčata). Od malička se vehementně až dementně věnoval divadlu. Chodil do dramatického oboru, studoval dramatický obor, maturoval z dramatického oboru, učil dramatický obor a nyní udělal uspěné přijímací zkoušky...na dramatický obor. Má rád hlavně sám sebe, jiné, lidi, kluky, holky, medvědy (gumové i ty chlupaté), divadlo, film, hudbu, knihy, sex, jídlo, pití, spánek, auta, kolečkové brusle, videohry, chtě, barvy, vůně, dobrý humor, špatný humor, humor atd...
.
.
.
Chcete mě?